Tak mám pro vás 9.kapitolu k JAC.tentokrát už vám limit zase dám,ale bude mírnější:-)

chci po vás minimálně 10 komentářů

Mám tady vzkaz pro Makču,kteá chtěla,abych byla na Lolu jemnější.Poslechla jsem tě a Lola si to vyžere později,možná i v horší podobě.Neměj mi to za zlé,ale díky tobě mě napadlo něco jiného,než jsem měla původně v plánu

tak teď už se dejte do čtení:-)

Lola pomalu otevřela oči. Netušila kde je, poslední co si pamatovala byl přibližující se Malfoy.Hlava jí třeštila hroznou bolestí.Když se rozhlédla kolem sebe zjistila,že je v pokoji plnném postelí.Žádná okna.Světlo do místnosti dodávala jen malá lucernička pověšená na stěně.Z pozorování místnosti ji vyrušilo cvaknutí zavírajících se dveří.Viděla jen siluetu přicházejícího,jehož oči ji fascinovaly jiskrou. kterou v nich viděla.Strach ji opustil,protože si byla jista,že se k ní nepřibližuje Malfoy.Oči do kterých se najednou nemohla přestat dívat byly světle zelené.Podobnou barvu v životě neviděla.

,, Si v bezpečí." ozval se sametový hlas. Lola se pokusila vstát, ale při tak prudkém pohybu se jí zatočila hlava,zavrávorala a zkácela se na zem.V tu chvíli byl u ní.

,,Pomalu,silně ses uhodila do hlavy.Neměla bys dělat tak prudké pohyby." Konečně měla šanci si ho prohlédnout.Tmavě bloňďaté vlasy,které místy přecházely do světle hnědé barvy mu spadávaly do očí.Vypadal jako bůh,nechápala,jak je možné,že školním Cassanovou je Sirius a ne ten úžasný kluk stojící jen pár centimetrů od ní.

,,Děkuju." usmála se na něj, ,,jsem Lola,Lola Beebeyová."

,,Já vím." oplatil jí nejistě úsměv a mírně zčervenal.

,,Já jsem Brice greive."

,,jsi na škole nový?" nemohla se ubránit zvědavosti. brice se zasmál

,,Ne,jsem také v 5.ročníku,jen v Mrzimoru." stále se usmíval.

,,Jak ses mohl pět let vyhýbat tak úspěšně dívčí pozornosti?"vylítla z ní otázka,za kterou by si hned nejradši nafackovala.

,,Promiň,já to nemyslela zle." dodala rychle.

,,To je v pořádku." věnoval jí další okouzlující úsměv,při němž byla ráda,že sedí na zemi (jinak by to neustála)

,,Nestojím o velkou pozornost jako třeba Black." jeho jméno vyprskl jako nadávku

,,Nemám zájem dostat každou holku ze školy,mám zájem,už dlouho,jen o jednu."Bí to zarazilo,nějaká dívka bude hodně šťastná,takového kluka jen tak nenajde. Jeho oči ji opět pohltily a ona se vzpamatovala až když ucítila jeho měkké rty na svých .Bylo to velmi příjemné překvapení a Bí okamžitě podlehla a začalu mu polibek oplácet.Brice se od ní po chvíli odtrhl a Bí se na něho zvýdavě zadívala.

,,Já?" zeptala se nevěřícně.Brice se na ni opět usmál, tentokrát dost pobaveně a žádnou odpověď jí nedal.

,,Ale.........." začala Bí,jenže Brice jí do toho hned skočil.

,,Omlouvám se,neodolal jsem,když tě mám po takové době konečně vedle sebe.Prosím tě jen o to,abys mi dala šanci." usmál se opět.

,,Brici,já.............Jsi sice moc milý a já ti vděčím za záchranu před Malfoyem,ale nic o sobě nevíme.

,,Dobrá,ty o mě nic nevíš,ale chtěl bych po tobě jednu laskavost.Jen jedna schůzka a pak se rozhodneš sama." Tamuhle návrhu nemohla Bí odolat,usmála se na něho a kývla hlavou na souhlas.

,,Děkuju,tak příští návštěva Prasinek by mohla být to pravé?"

,,Ano,budu se těšit."

***************************

,,To je ale parchant!" rozčilovala se Lily nad Malfoyovou opovážlivostí.

,,A co ten Brice?Ukážeš mi ho někdy?" popichovala Lily kamarádku.

,,Už jsem ti to říkala,uvidíš ho při další návštěvě Prasinek." Bí se rozhlédla po společenské místnosti.Od doby co se vrátila neměla šanci promluvit si se Siriusem, tedy přesněji ho nikde nenašla.

,,Lil,nevíš kde je Black?"

,,Bí,mluvila jsem o tom s Jamesem a........." odmlčela se ,,Black zítra vyhraje." uhnula od tématu

,,Lil,co říkal James?"

,,Že je Sirius nějaký divný,klukům nic neřekl,nikdo neví co se s ním děje.Ani ho nedostali do normální nálady žádnou dívkou." Bí při pomyšlení na Siriuse a jinou dívku píchlo u srdce.

,, Jdu se projít." zanechala kamarádku ve společence. Na školních pozemcích se začal projevovat podzim.Celé školní pozemky byly barevné.Nejčastěji převládala žlutá a červená. Když došla na místo,kam mířila,opřela se o strom a zadívala se na hladinu jezera.Tady si poprvé všimla Siriusových krásných očí.

,,Bí?" leknutím sebou škubla a otočila se za hlasem za jejími zády,který dobře znala.

,,Siriusi?" opětovala mu otázku. Najednou měla sucho v krku.V jeho očích spatřila bolest.Bradavický Cassanova byl zlomen,to musel poznat každý.Bí se pomalu zvedla a chtěla ho obejmout,Sirius od ní ale ustoupil.

,,Siriusi,já........." byla si jsitá,že se k němu dostala určitá část příběhu,o které nechtěla aby ji slyšel.

,,Vidím,že jsi v pořádku." s těmito slovy se od ní otočil a odcházel .

,, Siriusi , já jsem nechtěla.pochop,že mám ráda tebe." Sirius se otočil a na tváři se mu objevil opovržlivý úšklebek.

,,To říkáš každýmu?Víš vůbec,proč jsi mě dostala,proč jsem si uvědomil,že tě mám vlastně rád." Bí se po jízlivosti v jeho hlase nezmohla na žádnou odpověď.

,,No?" zkusil to Sirius ještě jendou,tentokrát však s větším odporem.Bí to připadalo jako rána bičem.

,,Jistě,nevíš.Taky proč bys měla?!Myslel jsem si,že jsi jiná než ostatní,že nejdeš jen za hezkým úsměvem.Moje chyba,spletl jsem se.Si stejná jako ostatní holky ze školy. Nejde ti o nic jiného, než o to,abys byla ve společnosti hezkého kluka.Dostala jsi hezčího a pro mě to tím končí.Už nic neplatí.Nic z toho co jsem si myslel,co jsi kdy řekla,NIC!" otočil se a odešel.Neměla ani sílu k tomu,aby ho zastavila.Pod tíhou jeho slov se svezla na zem a propukla v tichý pláč.Po tvářích jí stékala jedna slza za druhou,ze kterých se na konec vytvořily dva potůčky.