Tak a je to tady lidi, blížíme se ke konci povídky Vše je možné, ale něco nečekané.
Mám pro vás 25. kapitolu a jelikož čekám, že nebude z děje zrovna dvakrát nadšení, snížila jsem komentářový limit na 18 komentářů . Tak komentujte, ať vám můžu dát co nejdřív pokračování :)
A v celém článku už samotná kapitola :)
Ron padl k zemi a nevěřícně sledoval Hermiony pobavený výraz. Takové výrazy uměli na tváři vykouzlit jen Zmijozelští. Pokusil se pohnout, ale celé jeho tělo bylo strnulé, jako by ani nebylo jeho. Mohl ale mluvit.
" Co to děláš Hermiono?" zeptal se nevěřícně se špetkou strachu v hlase. Hermiona si svlékla plášť a hodila ho na zem vedle Rona. Beze slova si vyhrnula rukáv a pyšně Ronovi ukázala své Znamení Zla.
"To bys nikdy neudělala!" zařval nevěřícně. Znal Hermionu tolik let a byl si naprosto jistý, že by se na stranu Zla nikdy nepřidala. Byla to přeci ONA, kdo založil SPOŽŮS, byla to Ona, kdo nemohl vystát zlo v jakékoliv podobě. Proč by se zrovna ONA přidávala na stranu toho nehorší Zla. Byla tady jediná možnost, Malfoy jí ovládá kletbou.
"Myslíš?" zasmála se. Byl to tak chladný smích, jaký neslyšel u nikoho.
Hermiona sledovala jeho vyděšený výraz a na tváři se jí objevil o to větší úšklebek. Byl tak ubohý. Teď si užije veškerou její pozornost, jak si celou tu dobu přál.
" Toužil si po mé společnosti?" Zeptala se jízlivě.
" Odpověz!" rozpřáhla se a jednu mu vrazila. Nesnášela omezené lidi, kteří byli vyděšení, i když se jim zatím nic nestalo.
" Ano…" hlesl tiše. Uchechtla se nad tím. Byl poražen a její úkol mohl začít.
" Víš co tě čeká, že ano?"
" Nenapadá mě nic, co ty bys mi mohla udělat."
" Jak se opovažuješ nazývat mě slabochem!" rozkřikla se na něho a v záchvatu vzteku vytasila hůlku mnohem dřív než chtěla. Ale ON si o to sám řekl. Kdyby nechtěl trpět, mlčel by.
"Cruciatus." Pronesla dost hlasitě, aby si i on mohl vychutnat krásu toho slova. Bylosměšné sledovat ho, jak se snaží kroutit bolestí, ale jelikož nemohl, pouze řval……..řval………mávla hůlkou a přerušila spojení s jeho tělem.
" Pán Zla, můj Pán, tě chce vidět mrtvého. Myslí si, že se potom mnohem snáz dostane k Potterovi. Asi tě má za mnohem chytřejšího než ve skutečnosti jsi. Kdyby si totiž chvilku počkal, určitě by ses v nejbližší době zabil sám……a nebo by ti tu laskavost prokázal někdo jiný, kdo by tě nemohl vystát, kvůli tvé pitomosti."
Pokoušel se nadechnout. Z přívalu bolesti ale stále jen lapal po dechu. Čím víc mluvila tím víc ho zraňovala. Tohle nebyla jeho Hermiona. Tuhle Hermionu musel ovládat Malfoy. Znovu proti němu napřáhla hůlku a do jeho těla, jako by zajelo naráz tisíc nožů, které se pokusili rozřezat ho na kousíčky. Z úst mu unikal výkřik, ale všímal si jejího prázdného výrazu. V jejích očích nebyla žádná jiskra, jen ubohé pobavení nad jeho bolestí.
"Možná bych tě měla rovnou zabít, ten tvůj křik je opravdu otravný. Ječíš víc než malá holka." Uchechtla se.
"Ale Ty ho nezabiješ…..Ten úkol splním já a Pán Zla se tě nakonec zbaví……Pochopí, že jsi k ničemu. Jsi jen Mudlovská šmejdka! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě Pán přijal."
" Ale……Bellatrix……to se dalo čekat. Ty se prostě neumíš držet dál. Proč si myslíš, že Pán zla nedal ten úkol tobě?" začala si s ní Hermiona hrát.
" Protože má pro mě mnohem důležitější úkoly, než je vraždění uječených studentů."
" Opravdu? A kdy jsi měla poslední úkol Bellatrix?"
" Jak se opovažuješ?!" vykřikla, vytáhla hůlku, ale neodvážila se seslat na ni jakoukoliv kletbu. Přišla sem aby zabila toho mladého krvezrádce Weasleyho. Jí bohužel ublížit nemůže…….To by Pán Zla neuměl odpustit, ačkoliv nevěděla co na té malé couře vidí.
Zamířila proto hůlkou na Weasleyho a vyřkla zaklínadlo. Zelený paprsek co vytryskl z její hůlky se těsně u toho zrzavýho smrada odrazil.
" Chceš si hrát?" Bellatrix o krok ustoupila. Ta šmejdka má očividně něco do sebe, něco takovýho by totiž nikdo normální neřekl. Možná řekl, ale rozhodně ne jí, Bellatrix Lestrange.
Opět tedy zamířila hůlkou na Weasleyho, i přes Hermioninu kuráž, ji nebrala vážně. Byla to jen malá holka,které o černý magii nic nevěděla. Za to ona se v tomto kruhu pohybovala od narození. Černá magie byla jejím osudem a tak se necítila být ohrožená.
Bylo viditelné, že ji ta stará bestie nebere vážně, což opravdu neměla dělat. Zatímco ONA zamířila hůlku na Weasleyho, Hermiona použila svazovací kouzlo i na ni. Bylo na čase ukončit to rychle. Když se Bellatrix svezla k zemi a s vytřeštěnýma očima sledovala Hermionin postup, přistoupila k Ronovi.
" Škoda, že se tady objevila ONA, kdyby se uměla držet dál, mohli jsme si ještě chvíli hrát. Bohužel teď to budeme muset ukončit rychle." Zamířila na Rona hůlku, podívala se vítězoslavně na svázanou Bellatrix a z její hůlky vyšlehl zelený paprsek. Poslední co Ron mohl vidět bylo oslňující zelené světlo.
Hermiona se ještě jednou podívala na Bellatrix, ležící na zemi a s úsměvem na tváři se vydala ze Zapovězeného lesa. Musela se co nejdřív dostat k netaxové síti, aby mohla padnout k nohám svému Pánovi a podat mu hlášení…
těším se na pokračování 
Zde hledá
Krásná kapitolka
honem další, zajímá mě, jak to dopadne 